Time for you

neděle 18. února 2018

Po delší pauze opět zde.

Někdy nejsou potřeba slova, neboť pocity a výraz ve tváři mluví za vše. Nedivím se, že neverbální komunikace má zastoupení 80% než ta verbální.

Jsem prázdná. Prázdná schránka, která je tažena "stádem" a plní to, co se od ní očekává.
Opravdu prožívám něco jako "vyhoření" ? Dá se vůbec hovořit o něčem takovém?
Vždyť krizi má v dnešní době každý druhý.

Sedím a přemýšlím, o čem psát, co vlastně sdělit. V pozadí mi hraje song od Lady Gaga - Million Reasons a s klidem mohu říct, že přesně bych potřebovala milion důvodů, proč ?
Proč nemám sakra žádnej nápad? Proč nemám motivaci psát?

Není to o tom, že by mě to přestalo bavit, to ne, jen na to možná nemám čas.

Nemám čas... tohle jsem už slyšela.. Taky vás to dokáže vytočit, když vám někdo odsekne s tím, že "zrovna nemá čas?" Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby nebyl čas. Jakože neexistoval vůbec? Lidé by se nemohli "vymlouvat" na to, že ho nemají. Na co by se začali vymlouvat potom?

Vytvořila jsem si vlastní Harmonogram, který vedu pravidelně na dny v týdnu od Po do Ne.
Plánuji si věci, které musím stihnout za určitý den, pokud to nestihnu, automaticky to řadím do dalšího dnu v pořadí. Dělám jej už 3. týden, zatím mi vše vycházelo a vlastně i hodně věcí usnadnilo, neboť jsem měla o všem přehled, obzvlášť o věcech, které mám v plánu udělat či už jsem je udělala.

Vést si takový diářek s poznámkami je docela zavazující.
Pokud to totiž nedodržím, jsem na sebe naštvaná a vidím se jako looser, který znovu selhal.

Možná si říkáte, že se zbytečně osočuji, opak je pravdou.
Možná, až všechno skončí, tenhle kolotoč a opadne napětí, bude zase motivace a plno nápadů.. možná...


pátek 2. února 2018

26.1.2018
Den konání mého maturitního večera. 


Vzbudila jsem se docela brzo a celé tělo mi vysílalo zvláštní, vibrační signály, že něco není v pořádku. Musím přiznat, že jsem byla velmi nervózní. Polehávala jsem a hlavou mi kolovala spousta myšlenek, jak dnešní "večer" bude probíhat.

Nebudu lhát, měla jsem jisté obavy, aby se mi neudělalo zle, aby jsem to vydržela a užila si to, protože se to přeci nebude opakovat, že ano...

Jelikož jsem nutně potřebovala vyřídit pár věcí ve městě, oblékla jsem se, posnídala a vyrazila. Tím pádem na nervozitu už nebyl čas ani pomyšlení. Snažila jsem se co nejvíc den natahovat, ale čas mi ukazoval už 18:00 hod, tzn., že bych se měla začít chystat.

Věci jsem měla připravené už den předtím, neponechala jsem nic náhodě.
Krásné černé "koktejlové" šaty s řasením na konci, boty na podpatku a psaníčko. Vesmírná kombinace.

Jakmile jsem si vše oblékla, nastala nejtěžší část - líčení a účes.
Každá holka chce být "královnou" večera, já měla stejný záměr.

Ovšem sama o sobě jsem docela výrazný typ, takže výrazné líčení jsem na sebe plácat nechtěla, potřebovala jsem něco přirozenějšího, takže vlastně klasika - makeup,linky,řasy a rty.

Za to účes mi zabral snad nejvíce času. Umývat si vlasy ten den, není dobrý nápad. Měly tendenci nedržet tvar, používat tužidlo jsem nechtěla, takže najednou jsem se dostala do situace, kdy bych nejraději někoho udeřila. Začaly klasické až hysterické výkyvy nálad, kde jsem na všechno nadávala a říkala, že nikam nejdu. Že vypadám jak použitý toaletní papír. Mamka mě usadila na zem a jasně mi dala najevo, že to teda půjdu. Hádat jsem se opravdu už nechtěla, vzala jsem si "pilulku" štěstí a vyrazila. ( Žádné omamné látky, prosím vás, jen prášek na uklidnění ! ) Modlila jsem se, ať už konečně zabere. Zabral.

Při příchodu jsem se rázem ocitla ve zmatku. Lidi kolem poletovali a navzájem hledali jeden druhého, některé studentky, asi nižších ročníků si odškrtávali jména hostů, kde jsem překvapivě nebyla! Bylo to zvláštní, přece maturuji, mám dostat šerpu! Naštěstí se celá tahle zapeklitá situace vyřešila. Rázem mým cílem bylo najít místo k sezení, chodit v 11 cm podpatcích na podlaze, která klouže je opravdu zábava, opravdu jsem chtěla vypadat jako "kačer" . Místní kluky jsem musela určitě okouzlit. ( To jsem zdaleka netušila, že mě čeká estráda trapasů, a že tohle byl jen začátek.)

Místo, které naše třída získala nemohlo být horší. Vytěsněni na okraji konání. Takže, když bude program, musím zvednout svůj velectěný zadek a hezky si postát. Na 11 cm podpatcích. Super!

Asi víte, jak to dopadlo. Ano, moje chování na "dámu" se rázem proměnilo na nespoutanou ďáblici. Sundala jsem si boty a odkráčela bosa k pódiu, abych mohla vše pečlivě zaznamenat na svůj foťák.
Mamka rázem měla oči v sloup, ale dcera si nedala říct.

Došlo na šerpování deňáků a na řadu jsme přišli my. Opět jsem si nazula svoje botičky a čekala na výzvu k promenádě. 1. kolo jsem zvládla, druhé už mě klouzaly nohy, zkrátka opět jsem vzala rozum do svých rukou a botičky pěkně v průběhu promenády sundala a donesla směrem k mamince. Nemusím zmiňovat, jaký pohled rázem na mě vrhla.

Na řadu přišel krátký proslov. Opět mi bylo nabídnutu se toho ujmout a opět jsem neodmítla a ujmula jsem se toho doslova a do písmene. ( Myslím, že na mě budou vzpomínat i po mém odchodu.. )

Zbytek večera jsem protancovala a opravdu si užívala do ranních hodin.
Domů jsem se dostala v náladě a to v takové, že jsem se zavřela s klikou v ruce v koupelně. Pak už si nepamatuji.

Není důležité, že vše nejde podle plánu. Důležité je, že jsem ten den plných zmatků byla šťastná.


pondělí 22. ledna 2018

Přesně 4 dny do mého Maturiťáku.

Je to zvláštní pocit, před čtyřmi lety bych řekla, že se toho snad ani nedožiji a štěstí se na mě konečně usmálo. Emočně jsem vypjatá, ale kousek mého já skáče radostí.
Jako dálkař, nemusím řešit jeho přípravy, což je docela škoda, páč to je největší zábava, tedy aspoň mi to tvrdila kamarádka z gymplu, (když plánovali "náš" maturiťák) vlastně jejich.

 Občas z nostalgie si vzpomenu na školní období z gymplu. Chybí mi profesoři, byli to úžasní lidé.
A i ty školní schody, na které jsem si vkuse stěžovala...
Vím ale, že opuštění gymplu pro mě znamenalo částečné vysvobození. Navíc jsem si s sebou odnesla obrovskou zkušenost.

Dopsala jsem portfolio, už doplňuji jen drobnosti jako je vlastní názor. Dokonce už znám termíny maturitních zkoušek.
A v pátek si půjdu oslavit oficiální vstup jako maturantka.
Nechci nic zakřiknout, protože je to pro mě zlomový bod, neboť jestli se vše podaří, jak má, jsem vítěz.
Vítěz celé této soutěže.
Se spolužáky jsme začali řešit dress code, holky si stojí za tím, že jako maturantka bych měla mít dlouhé šaty, bohužel je asi zklamu, protože jsem si zvolila vlastní výběr.

Už teď se těším, jak si v podpatcích, ( na kterých chodím jak kačer), projdu uličku pro šerpu.
Bude to zážitek k nezaplacení!
Pokud budu schopná, bude i klip ♥

5






čtvrtek 11. ledna 2018

Nebudu lhát, dlouho jsem plánovala do "naší"  nové kavárničky zajít.
Čas byl můj nepřítel a lenost mu hned stála v patách.






Bylo deštivo a my s mamkou se procházely po náměstí.. zastavily se v kostele a řekly si, proč si neudělat "dámský dýchánek".
Jelikož jsem neměla zrovna na práci nic důležitého do školy a JessieElle si libovala doma v pelíšku, měly jsme tolik času, kolik jsme jenom chtěly.

Už při vstupu do kavárničky na mě dýchla příjemná, nedráždivá vůně levandulí. Za barem se míhaly dvě slečny ( asi brigádničky), které byly sladěné do fialových barev.

Vlastně celý prostor byl laděný do fialovo - bílo - růžové kombinace .
V kavárně si vychutnávali svoje objednané pití zákazníci a my usedly hned k prostřednímu stolu.
Musím uznat, že nábytek působil vintage vzhledem, ale tím luxusním způsobem...

Na zdech visely obrazy a kolem nich vždy napsaný povzbuzující citát, mám - li to tak nazvat...

Jedna ze slečen nám přinesla knížku s nabídkou,  a když jsme měly vybráno, zmizela za barem.
Já si "čekací" chvíli užívala tím nádherným prostorem a samozřejmě si veškeré postřehy vyfotila na phone. (Nebyla bych to já, abych tuto krásu nikde nezveřejnila..)

Mamka si objednala klasicky pivo. Ano, v levandulové kavárně si dá českou klasiku ...
Já si objednala jahodový koktejl.
Mohu říct, že nikde jsem lepší jahodový koktejl neměla.

Co vám budu vypisovat. Rozhodně stojí za to, si do kavárny zajít osobně!
Přístup, prostředí,nabídka.. na jedničku ♥

Oficiální stránky kavárny: http://www.levandulovakavarna.cz/


úterý 9. ledna 2018

V minulosti jsem se možná už zmiňovala o tom, co to je copywriting, jelikož jsem se k němu po "letech" opět vrátila, ráda bych se podělila o zkušenosti a své osobní poznatky, které jsem si za dobu psaní na weby vytvořila.


Copywriting

Jedná se o reklamní texty, které by měly podpořit prodej výrobku atd. Ne vždy, se ale může jednat o reklamu. Copywriting "zaměstnává" svým způsobem lidi, které baví psaní článků a mají jak tomu říkám: "spisovatelského ducha".

Já jsem copywriting objevila zcela náhodou v roce 2015, kdy jsem založila svůj úplně první blog a rozjížděla tak svoji "blogerskou" kariéru.

Tehdy mi bylo 17 a dokázala jsem prodat 10 článků a vydělat si docela slušnou částku.
Dokonce jsem krátkou dobu přispívala i na nejmenované weby a sbírala tak "první" blogerské zkušenosti.

Pak jsem měla krizovku a nenapadalo mě téma , o kterým bych mohla psát, což je pro blogerku katastrofa. Rozhodla jsem se na chvíli opustit psaní a dát si "dovolenou".

Pokud ale milujete psát příběhy a zkrátka jste pisálkem, vždy si cestu k psaní najdete.
Založila jsem v pořadí 3. blog, který právě čtete a ujasnila si "téma", kterým se tento blog bude celou dobu nést. Jelikož miluji vše, lifestyle je ten správný název.
Psát od každého trochu je myslím největší zábava, tedy alespoň pro mě.

Rok se s rokem sešel a najednou jsem si uvědomila, že proč zase nezačít psát na copywriting a nepřivydělat si pár korun?

Moje zkušenosti s ním jsou nad míru dobré. Částky byly vždy vyplacené na bankovním účtě a obě strany spokojené.

Výplata se dá provést při minimálním výdělku 500 Kč, což rozhodně nějakou dobu potrvá, neboť ne vždy se najde kupec článku.
Proto občas je potřeba zabrousit i do poptávek textů a odpovídat na inzeráty.

Rozhodně je to zajímavé, když najednou jsou vaše články finančně oceněné a vám se vytvoří úsměv na tváři, neboť zjistíte, že ten "obyčejný" text, nad kterým jste seděli X hodin někoho zaujal a byl ochotný za něj i zaplatit.

Doteď jsem nenapsala ani řádku, ale v hlavě mi koluje pár věcí, o kterých bych mohla napsat a zkusit "štěstí".

Nejvíc nápadů na psaní získáváme čtením knih či sledováním filmů, reklam apod.
Většinou takhle přicházím na nové posty a rozvíjím tím svoji kreativitu a velmi mě to naplňuje!
Teď a tady. Už mám tipy, o čem bude další post, který napíšu na copywriting...
Pokud chcete vyzkoušet "štěstí" rozhodně mohu doporučit! ♥











*tento článek neobsahuje placenou propagaci






neděle 31. prosince 2017

Rok 2017.

Jak strašně rychle to uteklo. 
Kolik věcí se událo...

Zprvu jsem zamýšlela vypsat všechny své poznatky, ale jak tak zvažuji, mé pocity a myšlenky jsou smíšené. 

Za rok jsem poznala spoustu nových lidí, oživila staré přátelství, vystřídala zaměstnání a hlavně se posunula o level výš a překonala svůj strach.  

Vzpomínat a vracet se k událostem, co se staly, je myslím zbytečné, neboť jsem si uvědomila, že to, co bylo, už není a důležité je, co je teď. 

Přítomnost je nejdůležitější. Minulost totiž nezměníme. 

Co se změnilo tedy za celý jeden kalendářní rok? 
Jsem starší. Moudřejší. Opatrnější.
Možná bych mohla pokračovat, ale nechci. Nechci si dělat iluze. Je to tak, jak to cítím. 
Poučena ze svých chyb. Tak by se mohl uzavřít pro mě rok 2017. 

Teď se otevírají dveře a věřím, že rok 2018 mi přinese hodně!
Vám chci popřát zdraví, protože to se nedá koupit, ale taky hodně štěstí a energie na sobě makat a ukázat světu, jak silná osobnost jste! 

pondělí 25. prosince 2017

Každý rok bylo naší tradicí jít na hřbitov a do kostela. 

S mamkou jsme se snažily tuto tradici dodržet a vyrazily jsme společně s JessieElle ( moje velké- malé štěně) na hřbitov. Nejkrásnější je, když je tma a hřbitov rázem ožije díky svíčkám, co hází všemi barvami.

Je to nostalgie, vždy se na hřbitově cítím divně. Rozklepu se a jdou na mě mdloby. Je to možná strach a bolest, kterou stále cítím.
Jak moc mi ti prarodiče chybí...
Ale život jde dál...

Zapálily jsme svíčku a vydaly se směrem domů. Cestou jsme míjely světýlka z oken a i hlasité výkřiky dětí, které už nejspíš navštívil Ježíšek.

Dorazily jsme domů a já se vydala osmažit řízky z ryb.
Prostřela jsem a štědrovečerní večeře se mohla podávat. Bylo to zvláštní sedět u stolu jen s mamkou.
Rázem mi do hlavy vpluly staré dobré časy, kdy jsme se bály, aby dědečkovi nezaskočila kost z kapra, a aby vše proběhlo v klidu a rodinné pohodě.

Rozhlédnu se po poloprázdné místnosti a dojídám poslední sousto. Mamka bere talíře a já vyrážím do obýváku, kde pod stromečkem rozprostřu dárky. Ano, je jich pár, ale na tom nezáleží.

Dárky jsou hmotnou věcí, nedokáži vyjádřit lásku, kterou k dané osobě cítíme. Pokud někoho milujeme, nemusíme to dokazovat jen na svátky, ale každý den. Slovy. Obyčejné slůvko : "Mám tě rád" řekne tolik, co dárek ne.

A co jsem dostala? Na tom vlastně ani nezáleží. Strávila jsem čas se svojí mámou u pohádek a vánočního cukroví, a to je ten nejkrásnější dárek na světě ♥ .


Follow Us @soratemplates