Time for you

pondělí 7. května 2018

#3

5/07/2018 08:44:00 dop. 0 Comments

Rozhodla jsem se popisovat průběh maturity,státní část je za námi.  

Pro mě však nese s sebou spoustu nových "životních" zkušeností .

Písemné práce z češtiny a angličtiny byly v podstatě podobné, lišily se jen v zadání, v jč máte na výběr z 6 témat,zatímco v angličtině se musíte uspokojit s jedním.  ( Píšete ale 2 části a to delší a kratší).

Češtinu jsem už popsala zde》》Slohová práce -Český jazyk

Angličtina pro letošní rok měla toto téma: 

Delší část->Play and Programme Instructors needed
Kratší část->Oslava narozenin Evy -email 

V den konání angličtiny jsem vstávala v 6 hodin,neboť jsem si spletla čas konání zkoušky,který byl až ve 12:15.

V průběhu psaní mi přestala psát propiska a já ji musela vyměnit. Nová ovšem měla jiný odstín, tím pádem ve mně začala panika,zda to nebude problém (neměl by být!)

Co se týče samotné zkoušky, nechávám to osudu, protože vždy se má počítat s nejhorším,abychom pak nebyli překvapeni. (Osobně z ní mám ale kladný pocit!)

Při příchodu domů na mě čekala další těžká zkouška,kterou bych snad zrovna v tuhle dobu nečekala. JessieElle byla na tom velmi špatně.

 Zvracela , nejedla,nepila a byla apatická. Neváhala jsem a vzala ji k veterináři, kde na mě čekalo nejtěžší rozhodnutí.

Měla nález v tenkém střevě, hrozilo ucpání a roztažení, což by znamenalo konec.

Měla jsem ji s sebou vzít na speciální kliniku, která je v Novém Malíně.

Po příchodu jsem ještě obvolávala veterináře, který mi řekl, ať ještě chvíli počkám než ji zaberou antibiotika ( která dostala na veterině u veterinářky). Kromě antibiotik dostala další dvě injekce.

Naděje, že to přežije byly mizivé. Já odcházela na didakťák s tím,že až se vrátím domů, už tam nebude.

Jakmile jsem vrzla bránou,byla jsem v šoku. Jess mě přišla přivítat! Byla slabá a její chůze občas nemotorná ,ale přes to všechno se postavila na nohy. Probrečela jsem to jak želva. Tentokrát však štěstím a nadějí.

Poslední didakťák jsem šla psát s větším klidem . Teď ještě praktická a ústní (na které jdu poslední den, tj.30.5.) a vše bude za mnou.

Někdy řešíme zbytečně prkotiny a ztrácíme čas s věcmi,lidmi ,kteří za to nestojí. Není to škoda? 24 h denně, z toho +- 8 h spánek, škola, práce a povinnosti,kolik času zbyde na přátele a rodinu ?

Je to otázka na každého zvlášť.  Každý máme svoji rovnici,kterou buď vyřešíme nebo projedeme. 


středa 25. dubna 2018

Sama vypouštím z úst ven věci,které bych za normálních okolností asi nevypustila. Jsem ten typ.."co na srdci,to na jazyku".



   Vědět,že ne každý pochopí pointu, asi bych držela jazyk za zuby.
  Zřejmě jsem moc temperamentní osoba, která má potřebu vše řešit... znáte to, nevíte , co jste udělali,ale dostanete bídu.
  Možná je fakt, že poslední dobou si beru věci osobně,ale sakra.. dyť i já mám problémy a nárok na "náladovost !"
  Máte to taky tak, že v některých chvílích.. většinou v těch špatných potřebujete jen jedinou osobu na světě,u které víte,že byste podporu dostali na 100%, jediný problém je ,že ta bytost tu není?
  Během začátku května budu mít za sebou státní maturitu a takřka i vědět,zda jsem byla úspěšná či nikoli.
  Zvláštní, viďte? Celý 4 roky (u mě 6) makáte na sobě a chcete světu,rodině,přátelům a hlavně sobě dokázat,že nejste looser,a že máte na to mít středoškolské vzdělání. Dokonce možná i vysokoškolské!
  Ale najednou, v mžiku oka, si nejste jistí. Nejste si jisti sami sebou... ač byste se měli znát lépe jak kohokoliv jiného na světě, zkrátka nevíte, kdo jste,co vlastně doopravdy chcete ...
  Je pravda, že díky psaní jsem se trochu otevřela a byla schopná něco sdělit. Ve skutečnosti mnoho lidí mě vlastně ani nezná . Vždy jsem byla ta vzadu. Ta , co mlčí. Ta,co má problém se přidat ke kolektivu a komunikovat.
  Nedůvěřuji lidem,protože mám strach jim důvěřovat. Tolikrát jsem se v nich zklamala.. Tolikrát.
  Nechci aby to vyznělo, že já jsem bezchybná.. nejsem... mám své mouchy,ale vždy se umím omluvit a přiznat svoji chybu. To je v životě důležité. Umět si přiznat chybu,umět odpouštět.
  Už ve škole, od 1. třídy jsem měla pocit, že tam nepatřím. Že nepatřím nikam . Všechny děti byly separovany k sobě a já vždy byla kus navíc. Možná to bylo tím,že jsem byla zvyklá jen na starší lidi a domácí mazlíčky. Holka od vedle. To jsem já.
  Snažila jsem se to změnit. Spřátelit se,ale marně. Vždy jsem se uzavřela do sebe. Někdy jsem mohla působit namyšleně,ale opak byl pravdou.
  Teď sice mám přátele a jsem za ně ráda,ale pocit, že jsem asi vlk samotář ne a ne odejít. Nerada se vnucuji. Jsem úplně jiná než moje mamka. Ta je komunikativni až moc. Na mé poměry jsi troufnu říct,že příliš.


  Často si kladu otázku, jak je to možné ? Jak je možné,že jsem tak odlišná od svých rodičů?
Možná moc úvah najednou.
Teď je důležité "neposrat to" a užívat si středoškolská léta.
Btw. Povedlo se mi nemít žádnou 4  na vysvědčení .. takže se cítím jako za "starých" časů!

středa 11. dubna 2018

#2

4/11/2018 05:25:00 odp. 0 Comments

12:05
Čas, kdy na všech školách probíhala státní maturitní písemná práce z českého jazyka. 


No.. narovinu. 
Celý můj den začal opravdu divně... vstávala jsem v 7:00 h (přitom jsem nemusela tak brzo) , ale měla jsem tušení,že něco není v pořádku.

Chtěla jsem být v klidu a zbytečně nezmatkovat,v hlavě jsem si procházela charakteristiku všech slohových postupů a stále se modlila, aby jeden z nich byla úvaha.
Nejsem naivní.  Zopakovala jsem si i ty, které k smrti nesnáším :D.

Cifernik ukazoval termín pro opuštění domova. (Stále, i při klepnutí dveří mi něco říkalo,že jsem na něco zapomněla..nechala jsem to plavat) . Setkala jsem se s kamarádkou na domluveném místě a jelikož jsme měly hodně času,šly jsme našemu Moňáskovi (společná kamarádka!) naproti směrem na nádraží ...

Najednou mi vše došlo..  zapomněla jsem si vzít svůj ranní prášek.. proto jsem celou dobu "nesvá"...

Už jsme se blížily ke škole... domů pro něj skočit nepřipadalo v úvahu, řekla jsem si : "Holka! Ty to dáš aj bez něj!". 

V učebně jsme seděli za sebou každý sám.  Pravidla byla taková,že žák nemá na lavici nic , jen psací potřeby, pravidla českého pravopisu a materiály, které obdrží od zadavatele.
Pití jsme museli mít pod lavicí.  Naše věci vzadu na samotné židli.

Chvíli mi připadlo,že to ani není škola, ale ústav...
Nejlepší věta učitelky: " Pokud budete mít nějaký dotaz,ptejte se.." 
Ptát se můžete, ale nečekejte odpověď, která by vám pomohla ... zadavatel nezná zadání,tudíž veškeré otázky jsou zbytečné...

Jakmile zadavatel projde všechny pokyny, běží vám čas 20 minut , abyste se rozhodli pro téma.  Popřípadě si připravili osnovu. Na výběr máte z 6. Po uplynutí 20 minut obdržíte arch, kam zaškrtnete vaše zvolené téma.  Tzn., že už jej nemůžete změnit. Od této chvíle máte 90 minut čistého času na psaní.

Pozn. Letošní zadání obsahovalo docela zajímavou úvahu, ale nemohla jsem ani za nic přijít na to, jak začít psát...
Papír jsem měla doškrtaný a nevzhledný, naštěstí jen nanečisto. Výsledný byl jak ze žurnálu! Co se týče mých osobních pocitů.. je to zvláštní.. zdaleka není konec! Mám v sobě 2 panáky Jetzelinu a připravuji se na další lvl.  :)

pondělí 9. dubna 2018

#1

4/09/2018 10:07:00 odp. 0 Comments

Jelikož jsem součástí maturitního procesu, nemohla jsem jinak než založit rubriku #maturujeme , kde společně si všemi "koly" projdeme. 


Možná jsem mohla napsat částmi... jak už všichni víme, dost věcí se za dobu konání maturit změnilo.

Například dřív se maturita nedělila na státní část maturitní zkoušky a školní část maturitní zkoušky .
Ovšem my se musíme zaměřit na to, co je dnes.

Abychom mohli být připuštěni k maturitě, je zapotřebí být klasifikován ze všech předmětů na konci školního roku. Pokud to tak není, nebudete k maturitě připuštěni.

Dejme tomu, že jsme všechny požadavky splnili. ( Pokud chodite do školy pravidelně jako já, vyhnete se zbytečnému stresu, zda budete připuštěni!)

Sledujeme e-mail.

Cermat se s tím moc nepáře a zkrátka musíte být ve střehu, neboť vám na mail vždy přijde pozvánka, kde bude napsána učebna, kam půjdete konat svoji zkoušku.
Učebna i  rozdělení je uděláno automaticky buď počítačem nebo ředitelem školy.

Začínáme jak už jsem zmínila, státní zkouškou, tzn. slohová práce z Jč, slohová práce z  Aj, didaktický test z Jč, didaktický test z Aj. ( Pokud jste si vybrali místo cizího jazyka M , tak z M.)

My tuhle středu.. tj. 11.4.2018 začínáme slohovou prací z českého jazyka.

To bude další pokračování téhle rubriky #maturujeme :)

Pokusím se zde vše popsat a popřípadě vysvětlit nejčastější otázky a obavy...

čtvrtek 5. dubna 2018

Rozbouřené emoce, rychlý tlukot srdce,divné chvění a nekončící myšlenky... 


 Tenhle okamžik jsem měla mít už za sebou, před dvěma lety,ale prožívám ho teď...


Otevřené učebnice, pokud možno z různých předmětů najednou, materiály, které zcela nejsou v kompletní sestavě,ale snaha se cení...
Nechybějící smysl pro humor, co když nebo...

Pro případ nouze i otevřené chatové okýnko, abychom měly s kámoškami pocit,že nejsme na to "šprtání" samy.

Nevím, zda mám strach, to, co prožívám, cítím bych rozhodně neporovnávala ke strachu.
Je to zvláštní pocit.. víte,že víte,ale zároveň nevíte...
Nejistota spíš...

Nedávno jsme psali slohovou práci, já jako milovnice úvah jsem opět po ní sáhla... přijde mi to jako jedna z mála typů, který jsem schopna po slohové stránce vypracovat.

Jak Holki zpívají : "Jednou všechno prostě končí a někdy něco začíná...", říkám si, že abych mohla začít "nový" začátek, je potřeba skončit s tím starým.  Jako v životě...

Je zvláštní, že si najednou uvědomíte, že jste si vlastně sami sobě přítelem,rodičem,učitelem a vším ostatním...

Mít rád sám sebe,o tom by byla taky krásná úvaha,ale vsadím se, že většina své "city" k sobě neskrývá...

Nikdy by mě nenapadlo, že se uchýlím k psaní blogu...
Dřív jsem k němu zaujímala skeptický postoj a nyní? Nyní si tu vypisuji ze všech svých pocitů.. jak ironický dokáže být osud...

Někdy zkrátka věci, o kterých máme zlé mínění , jsou právě ty nejlepší a těžko se jich vzdáváme...

čtvrtek 29. března 2018

Někdy nechápu spoustu věcí ohledně mezilidských vztahů.



 Například víme, že člověk je totální zrádce,neboť  když jsme ho nejvíc potřebovali nebyl tu, řekneme si "Jop. Tak ty jsi skončil " , ale vzápětí, když se objeví s tou nejpodivnější omluvou na světě, mu stejně odpustíme.

Proč?
Proč si tak rádi ubližujeme?
Ten člověk se přece nezmění nebo ano?

Dalším případem jsou hádky.
Samozřejmě, když jsme naštvaní a máme k tomu obrovský důvod ( chcete-li podnět) a jsme v situaci kdy se jedná o věc, kterou někdo potentoval, je jasné, že to asi nenecháme jen tak.
Ale žabomyší hádky kvůli maličkostem jsou zbytečné.
Každý máme své chyby.  Je důležité si je uvědomit a brát na ně ohled.

Stres.
Tak tohle by byla kapitola sama o sobě.
Jelikož se nám pomalu blíží maturita jsme s holkama trochu víc vystresované,obzvlášť ony,neboť já se k maturitě nedostala kvůli zdravotním problémům 😕.

Měli bychom si věřit.  Ať už se děje co se děje, věřit sami sobě a tomu, že na to máme, že to dáme, je nejdůležitější!

Je zvláštní,že vždy nejvíce úvah mě napadá díky okolnostem,co se dějí kolem mě.
I když, je to spíše pravděpodobné...

Lhaní.
Od jisté doby jsem specialistkou na lháře.
Odhalit podvod je tak jednoduché,  člověk by nevěřil jak. Teda, co se týče mě.
Babička mi jako malé vždy říkávala, že :
"ten, kdo lže, ten i krade a do pekla se hrabe."

Myslím, že nebyla daleko od pravdy.

Proč lidé lžou?
Bojí se přiznat pravdu?

Kdyby se mě někdo zeptal, co bych udělala, kdybych měla možnost změnit cokoliv, hned bych mu dokázala odpovědět.

Změnila bych typicky českou lidskou povahu.
A co byste změnili vy?


pátek 16. března 2018

Položili jste si někdy otázku, co od života chcete a co vás v něm naplňuje?


Já si tyhle otázky musela položit ve škole. (Respektive nám je kladla učitelka psychologie.)

Je zvláštní,že vlastně poprvé jsem se nad něčím musela opravdu pořádně zamyslet.

Od dětství jsem měla jisté ambice (pár z nich ještě stále mám), které jsem nebyla schopná zrealizovat kvůli nízkému věku.

Postupem času se z těchto "ambicí" staly jen sny.
No a v některých případech jsem musela dospět, abych si uvědomila, že je to prkotina bez hlubšího smyslu.

Teď přede mnou stojí 4 otázky:


  1. CO SE DENNĚ UČÍM?
  2. CO MĚ BAVÍ A RÁDA DĚLÁM?
  3. CO MI DÁVÁ ENERGII?
  4. CO DÁVÁ MÉMU ŽIVOTU SMYSL?
A já si do svého záznamového archu na ně odpovídám. Ovšem jedna z nich mi dělá problém. 
Netušila jsem, že na podstatně "lehkou" otázku nebudu umět odpovědět. 

Vím,proč tu jsem.
Vím,co chci.
Ale,co dává mému životu smysl? 
Tak na to si nedokážu odpovědět.

Věcí je přece tolik, byste si možná řekli, ale jste si tím opravdu jistí, že je to ta správná odpověď?

Může to být hudba.
Může to být láska. 
Může to být jídlo.
Můžou to být přátelé,rodina ,sport atd..

Tohle je výpis těch možných ,zejména pozitivních věcí. 

V našem životě se však setkáváme i s lidmi, které naplňují negativní věci,co nám mohou být "proti srsti". - B O L E S T
Bolest lidí, které nemáme rádi,kteří nám ublížili či nám "jen" vadí a nepochopili jsme je.

Je to i důvod sporů,které mezi námi poté vznikají či vznikly omylem. 

Každý den se učím přijímat lidské vlastnosti a "zvyknout" si jaksi na to, že s některými jedinci,které poznávám, bude problém navázat přátelský rozhovor. 

Přitom si sama o sobě myslím, že jsem přátelská, nekonfliktní bytost. 

Jediné, co mě dokáže vytočit je neupřímnost. Nemám ráda falešné lidi, a že jsem jich měla tu čest poznat tolik! 

To ale stále nevyřeší důvod,proč nedokáži na tu otázku kruci odpovědět!

Možná se ta odpověď skrývá v budoucnosti nebo jsem ji už dávno zodpověděla,ale neuvědomila si to.

Tak či tak, neřešme už co bude či co bylo.
Zkrátka žijme pro moment.  Teď a tady .





Follow Us @soratemplates