Time for you

11/17/2017 12:20:00 odp.

Přírodní kosmetika Bione Cosmetics

by , in

Není to tak dávno, co jsem narazila na přírodní kosmetiku od české značky - Bione Cosmetics.Moje předešlé zkušenosti s touto značkou byly nulové, tak jsem se rozhodla, proč ji nevyzkoušet.
Zjištění, že se jedná o zcela přírodní, veganskou kosmetiku mi dávalo naději, že konečně jsem objevila svůj svatý grál. 


Nejvíce mě asi zaujala čistící, pečující kosmetika, která je pro všechny typy pleti. Zkrátka zde najdete pečující kosmetiku pro mastnou,suchou,normální, problematickou i velmi citlivou pleť.

Jelikož jsem celou dobu hledala něco, co by už jednou pro vždy zatočilo s pupínky a já konečně mohla říct, "Ano, moje pleť je dokonalá", rozhodla jsem se podstoupit tento risk a dva produkty z řady mastná a problematická pleť jsem vyzkoušela.

Konkrétně zvláčňující pleťové mléko Cannabis s obsahem konopného oleje a pleťové sérum pro mastnou pleť.

Produkty jsem objednávala online zde , kde ceny jsou velmi nízké a doručení do 48 h!

Pojďme k samotné recenzi...

Zvláčňující mléko Cannabis


Obsah: 255 ml
cena: ± 89 Kč

PR:
Čistící a odličovací pleťové mléko je vhodné ke každodennímu odlíčení a hloubkovému čištění pleti. Obsahuje nejen konopný olej, ale i extrakt z celé rostliny. Tím dodává přípravku unikátnost a spotřebiteli maximum cenných látek z této výjimečné rostliny. Vedle nenasycených mastných kyselin, fytosterolů, fosfolipidů dodává i řadu antioxidantů, biominerálů, vitamínů, karotenoidů a chlorofylů.
Mléko vykazuje protizánětlivé, antibakteriální, protialergické a regenerační vlastnosti. Pozitivně působí na různé dermatitidy, u atopického ekzému, lupénky, akné, oparů. Má uklidňující a zvláčňující účinky, chrání pokožku před vysoušením. Mléko je doplněno o vitamín B8 – Inositol, vitamín „mládí, vitality a zdraví“ s výbornými antioxidačními a biostimulačními účinky. Dále obsahuje hydratační glycerin, rostlinné bambucké máslo s přírodními UV filtry, růžový, mandlový a makadamiový olej, panthenol, allantoin a vitamín E a regenerační protivráskový oleoamin.
Mléko je vyrobeno v BIO formulaci bez ropných produktů, silikonů, SLES, etoxylátů a parabenů.
Absolutně souhlasím,po nanesení je pleť hebká,zklidněná a mohu říct, že po pravidelném používání se nevytváří pupínek!
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐

Pleťové sérum Antakne

Obsah: 80 ml
Cena: ± 63 Kč

PR:

ANTAKNE – aktivní pleťové sérum pro každodenní pravidelnou ochranu problematické a mastné pleti. Osvědčená kombinace bioaktivního oleoaminu a antimikrobiálního čajovníkového oleje, spolu s azelaovou kyselinou zajistí nenahraditelný ,,zdravotní‘‘ efekt Vaší pleti. Oleoamin upravuje sekreci kožního tuku, pleť hydratuje a okyseluje. Omezuje rozvoj mikroorganismů, jež se podílejí na tvorbě hnisavých vřídků a působí proti vráskám.
Používejte pravidelně, vždy na noc na nejvíce postižená místa.
Vyrobeno v bioformulaci, bez silikonů, ropných produktů, parabenů, barviv a bez parfémů.
Jako majitelka mastné pleti jsem sérum nutně potřebovala, vyzkoušela jsem řadu sér, jako např. od Loreal- skin perfection nebo z dražší kosmetiky od značky essenté, kde cena je opravdu velmi vysoká (700+Kč). Chtěla jsem něco mezi a mohu potvrdit, že už po týdnu vidím zlepšení...
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐


11/07/2017 04:21:00 odp.

Progres, aneb z nemůžu na musím...

by , in

Je dost věcí s kterými bych se ráda chtěla podělit, ale mozek mi říká, že to není rozumné.
Bojím se, jsem lehce zranitelná  bytost, asi jako většina holek.
V hlavě mi koluje tolik nápadů, které bych konečně chtěla zrealizovat.


Pořád jsem věci odkládala, protože jsem si vždycky myslela, že co neuděláš dnes, odložíš na zítřek, je pravdou, že to je nesmysl.
 Podle přísloví by se člověk neměl rozhodně řídit.

Ve skutečnosti činnost, kterou jsem se rozhodla odložit jen o jeden den, vznikl odklad o měsíc, dva, půlrok a nakonec možná i rok. Směšně jsem samu sebe obelhávala tím, že jsem prostě měla asi na řešení neodkladně, důležitější věci... HLOUPOST.

Měla bych se přestat trápit.
Ubližuje mi to.
Je na čase si uvědomit, že cesta, kterou jsem se chystala vypravit -  cesta holky, co zanedbává věci, rebelky, která je jak utržená z řetězu, nevěnuje se tomu, čemu by měla a prosedí svůj zbytečně nudný život u notebooku a nikam nevedoucích činností..je zkrátka KONEC.

Opět po všech nešťastných událostí, co se staly mám v sobě zase toho akčního ducha.
Zlepšila jsem se v angličtině, vlastně jsem zatím jedna z mála, co má dobré výsledky testů, možná je to taky tím, že procházím pořád dokola didakťáky, které jsou dostupné na netu.

Chci být zase tou premiantkou, protože mi zatraceně záleží na mé budoucnosti a to , jak jsem chápala své dálkové studium, jako příležitost k rebelství a volnočasovým aktivitám, mi najednou ukázalo, že to není směr, kterým bych se měla vydat.

Sama jsem překvapená, s jakou lehkostí píšu tento článek.
 Nepřemýšlím, myšlenky mi řídí ruce a já bez přestání píšu.
Je to nepopsatelný pocit.

Jsem ve 4. ročníku na střední škole, je to neuvěřitelné, ale já to zvládla, už teď se mohu cítit jako vítěz...

Když si projedu období, kdy jsem ani nepomyslela na to, že bych mohla přes své omezení, přes toho ďábla, co posedl můj mozek něco dokázat... najednou vše má smysl.

Uvědomila jsem si, že jsem to já, kdo řídí své myšlenky a tělo, nikdo jiný mě neovládá, co se stane, vždy bude moje volba a moje rozhodnutí.
Vlastně máme neuvěřitelnou moc, když se nad tím pořádně zamyslím...

Moc sami se rozhodnout.
Moc dokázat cokoliv.
Moc být sám sebou.
Moc zrealizovat svůj sen.

Vše někdy není tak dokonalé jako ve filmu. Protože kdyby ano, měli bychom velmi snadný život.












11/02/2017 04:00:00 odp.

Dušičky, památka zesnulých...

by , in
Pamatuji si, když mi babička říkávala : "Janičko, doufám, že jednou budeš chodit na hrob za dědečkem a babičkou, až jednou nebudeme.." Vždy jsem se tomuto tématu vyhýbala, nedokázala jsem se totiž smířit s tím, že by už nebyli... mí milovaní prarodiče, za které bych dala ruku do ohně...

Kdo by taky miloval chodit na hřbitov...

Babička po dědečkové smrti na hřbitově strávila každou chvilku, někdy jsem se začala bát, že se zbláznila...

Pak jsem ale pochopila, proč to celou dobu dělala...

Stále  slyším její slova :" Jsme tu jenom na návštěvě, ale měli bychom se chovat jako lidi, ačkoliv mezi námi jsou zvířata a rádi ničí krásu kolem nás... ty taková nebuď, buď lepším člověkem "
"Pamatuj, nechci se obracet v hrobě!"

Jsme tři vnoučata. Já jsem nejmladší z rodiny. S babičkou jsem  měla vždy velmi pevné propojení.
Byla moje vrba.. mohla jsem za ní chodit s jakýmkoliv problémem a vždy mě nasměrovala správným směrem.

Za to jsem ji nesmírně vděčná a nikdy na to nezapomenu.
Je tedy  mojí povinností zastavit se na hrobě a zapálit alespoň svíčku.

Momentálně jsem nabitá negativní energií.
Nemám ráda tohle období. Stahuje se mi žaludek, což znamená jediné.., že  se něco špatného stane.
Před chvilkou jsem se dozvěděla další úmrtí v rodině. Zkrátka podzim a zima jsou pro naši rodinu kletbou.

Zní to jako z knížky nějakého velmi špatného hororu, ale bohužel.

Očividně jsem opět odběhla od tématu, ale pointa visí ve vzduchu...

Ať už k hřbitovům máme jakýkoliv vztah, měli bychom se přemoci a sebrat veškerou odvahu, kterou mimochodem budu potřebovat i já sama a jít uctít památku všech zesnulých.







10/28/2017 11:39:00 dop.

Mám svůj vlastní klip ?!

by , in

Už delší dobu jsem v sobě nosila myšlenku, že by nebylo špatné si udělat vlastní klip.
Pokud někdo nevíte, co to klip je, podrobnější info najdete ZDE


Ráda sleduji youtube, kde vlastně nic jiného není, než klipy, videa, která jsou doplněna o nějakou hudební stopu...

Samotné blogerky, tvoří klipy, když se třeba líčí apod..
Dřív, když jsem poprvé držela svůj vysněný fotoaparát v rukou jsem také uvažovala, že bych toho mohla naplno využít a začít tvořit tímto směrem, ale jsem si vědoma, že tento "sen" raději nechám plynout a vrhnu se právě "za" fotoaparát.

A o jeden takový snímek , se chci podělit.

V hlavě jsem měla jistou představu, o čem by klip měl být, jelikož je podzim, chtěla jsem vyjádřit jakýsi svůj vlastní pohled na něj, respektive na krajinu, která nás obklopuje. 
Musíte sami uznat, že podzim je na takové klipy opravdu dokonalý!

No a včera jsem se v plném nasazení do toho pustila...
Tvoření klipu mi dalo opravdu zabrat.. (tušila jsem, že to bude časově hodně náročné, ale až tak.. to ani ve snu,když si jen vzpomenu na nahrávání souboru do notebooku, formátování, úprava, střih a samotné efekty, nemluvě o nahrávání na YT... zkrátka.. stálo to za to!) 

Výsledek si ohodnoťte sami☺









10/24/2017 01:30:00 odp.

Vánoce, Vánoce přicházejí....

by , in

Milí přátelé, je to tu!

Ode dneška, přesně za 2 měsíce tu máme Vánoce...
Už asi o ničem jiném, kromě voleb, které, jak všichni už jistě víte, dopadly, no řekněme, že se k tomu nechci příliš vyjadřovat, jak dopadly. Nechť se děje, co se dít má. Vždycky může být hůř.


Dnešní článek je zařazen do jiného odvětví. Navodit si vánoční atmosféru je potřeba.


Vždy, když se blíží Vánoce, cítím zvláštní napětí. Není to zrovna můj nejoblíbenější svátek, spojuje se s ním hodně nešťastných událostí, které jsou pro mě stále velmi bolestivé. A o kterých vlastně ani nechci psát. 

Každý začíná stresovat, kolem pečení domácího cukroví a "nakupování" vánočních dárků. 
Dnešní děti, co stále ještě věří na Ježíška, (byl by to docela zázrak, neboť dnešní technologie v podobě internetu a lehkému přístupu na něj, může rázem vše zkazit a dětské iluze jsou rázem fuč.)

Vítejte v realitě, děti.


Existuje však způsob, jak si svátky zpříjemnit.., aspoň je to moje teorie, kterou se hodlám pro letošní Vánoce praktikovat.

NESTRESOVAT SE

Prvním jakým si pomyslným bodem je, že se nebudu zbytečně stresovat. Je to den, jako každý jiný. 
Dárky kupuji vždy na poslední chvíli a letos mám v plánu obdarovat jen mamku a kamarádky, to je tak, když si šetříte peníze na něco lepšího. 

CUKROVÍ

Jelikož jsem hodně na sladký, paradoxně jsem se rozhodla, že péct budu v listopadu, a to jen drobnější cukroví. Kdo by v dnešní době taky pekl, když máslo stojí 60 kaček? Copak jsem cvok? 
K Vánocům to prostě neodmyslitelně patří. A je fakt, že miluji provoněný dům.

PROCHÁZKY A POHÁDKY

Jedinou asi věcí, co opravdu na tomto svátku miluji, je sníh a noční procházky za svitu lampiček, no a v neposlední řadě, vánoční pohádky. Zkrátka žena, s duší věčného dítěte. 

STROMEČEK

Vždy jsem chtěla být svědkem rozsvícení vánočního stromku na Staromáku, ale budu se muset spokojit s tím svým doma . Ach ta melancholie...

Kdybych měla vypisovat vše dopodrobna, tak jsme tu opravdu do Vánoc, to přeci nechcete? 
Čas jsou peníze. 

Důležité, a troufám si říct, že nejdůležitější je, abychom byli zdraví a stále spolu, nehledě na jakýkoliv svátek. 
10/19/2017 07:21:00 odp.

Podzim.

by , in

Bývaly doby, kdy jsem podzim a vše kolem něj milovala. Ráda jsem sledovala listí, co opadává ze stromů, a pak se v něm brouzdala a poslouchala, jak mi krásně pod nohami šustí.



Nic a nikdo nedokázal ovlivnit ten pocit, co jsem měla. Žádné starosti a pokud ano, byly mi rázem šumák.


Poslední dobou, hlavně teď pociťuji úzkost. Jsem hodně výbušná a neovladatelná. Své emoce nedokáži nijak ustálit. Neuvědomuji si, co říkám a jak se chovám ke svému okolí.

Blíží se maturita.. mám ji na dosah, ale bojím se.

Potkávám bývalé spolužáky a zjišťuji, jak se velmi za ty roky.. ano.. roky.. změnili, a co je u nich nového... práce, škola, v některých případech i děti ...

To, co jsem chtěla nejrychleji přiblížit, se nyní, paradoxně snažím oddálit.
Možná se opakuji, ale čas je opravdu vzácnost.

Už to není jako dřív.  Všichni se vzdalujeme, nenacházíme společné téma, ačkoliv před lety jsme si třeba taky nic neřekli, naivně jsem doufala, že když dospějeme, že se vše změní..  zkrátka, že si jako "parta" budeme chybět .

Slučák byl tak 3x max. 4x a ani na jednom jsem nebyla. Teď si tak trochu se*u do úst, ale o nic jsem nepřišla.  Z doslechu jsem se dozvěděla, že vše je při starém a skupinky, co dřív byly, tak zůstaly.





 Myslím, že je to velká škoda, ale slepovat něco, co slepit nejde, je zbytečné.
Chci si užívat každou chvilku, kterou mám, protože nikdy nevíme, kdy to skončí.
Škola, respektive maturita je pro mě velmi důležitým bodem na mém imaginárním seznamu věcí, které chci zvládnout.

Navíc začíná kolotoč kolem voleb a všude na mě vykukují reklamy a billboardy kandidátů do poslanecké sněmovny. Nikdy jsem se o politiku nezajímala, ale copak to jde? Vždyť ji mám na každým rohu. Všichni slibují nesplnitelné. Snaží se lidem vetřít iluze o dokonalé budoucnosti pro ně a pro jejich děti, ale zatím jsem nebyla svědkem činu.

Proč se všichni tolik snaží před volbami? 
Proč teda to, co slibují, doopravdy neuskuteční? 
Přece k dobrému a správnému kroku nepotřebujeme hlas lidu.. stačí jenom prostě chtít.

Ano, půjdu volit, ale jenom protože mi záleží na zemi, ve které žiji.
Ještě zdaleka nejsem rozhodnutá, komu dám svůj hlas, nikdo mě nedokázal přesvědčit natolik, aby mi spadla brada. Jedině, co všichni rádoby kandidáti splnili na 100% je reklamní tah. Děkuji za vaše xichty a nesmyslné texty, které jsem našla nejen na internetu, ale i ve své poštovní schránce.

Nebylo mým cílem, aby můj post končil těmito slovy, ale pokud ještě můžeme o něčem rozhodnout, měli bychom jít volit.















10/04/2017 05:54:00 odp.

Soukromí

by , in
Vím, co chci, ale taky vím, že kdybych to dostala teď, nevážila bych si toho.
Můj život je vlastně jeden dlouhý seriál, kde hlavní hrdinkou jsem já a vedlejší postavy mi hraje rodina, přátelé a cizí lidi, co běžně potkávám na ulici.
Každý z nás má svůj vlastní seriál, s totožným koncem - smrtí.


Pocit, ten divnej pocit, který mě nechce opustit.
 Pocit strachu,osamění,neúspěchu,zklamání.


Proč vlastně žijeme?
Spíše, proč říkáme, že žijeme, když ve skutečnosti většina z nás jen přežívá?
Proč jsme sobečtí vůči druhým? Proč vidíme jen a jen sebe a své problémy?
Kam se vytratila pokora?
Někdy mívám vyhýbavé chování. Nedůvěřuji lidem. Kolem sebe mám opravdu uzavřený okruh těch nejbližších, ale teď už si nejsem tolik jistá, zda jim mohu stále věřit na 100%.

Nevím, zda to způsobilo to, že jsem vyrůstala jen s mámou a prarodiči,ale je to moje obrana.
Štít.

Chráním si své soukromí.
Dokonce jsem si obnovila starý deníček, kam si zase začínám psát své postřehy a osobní zpověď.
Myslím, že je to daleko více bezpečnější, než vše vkládat sem.
Internet je veřejným místem, každý má přístup na všechny stránky, nemohla bych žít s pocitem, že někdo zná každé mé malé tajemství.

Jako malá jsem chtěla být učitelkou na škole. Tohle rozhodnutí jsem v sobě nosila až do střední.
Pak se vše ale změnilo, i můj pohled na tu profesi. Už jsem si nebyla tolik jistá, zda je to opravdu to, co chci dělat celý svůj život.

Viděla jsem v tom hlavně hodně volna a přišlo mi i fajn, učit děti a vědět, že mohu ovlivnit jejich budoucnost a pomoct jim se správně rozhodnout při volbě povolání atd.

Našla jsem si další velkou zálibu.. v psaní článků.
Čím jsem starší, tím se více zajímám o novinařinu a celkově o multimediální komunikace.

Ráda bych psala články do časopisů a promluvila tak k lidem.
Vím, že součástí tohoto povolání je bulvár, kde je můj kámen úrazu, neboť mě vůbec nezajímá.
Bohužel je ale nejčtenější. Lidi zkrátka baví cizí životy. Životy známých tváří, který nikdy žít nebudou.
Myslím, že odtud pochází i ta škaredá, lidská vlastnost - závist.

Stále si něco závidíme, urážíme se a obviňujeme jeden druhého.
Naše pusa je naplněna jedem a nebojíme se jej využít při jakékoliv příležitosti, nehledě na to, že by nám to samotným mohlo ublížit.

Chce to stopku. Zastavit a vzpamatovat se. 
Zjednodušeně.. restart našeho života a začít od znovu. To přesně dělám.
Začala jsem zase běhat a dávám si rozcvičky před zrcadlem v pokojíčku.

Pamatuji si na doby, kdy jsem chodila tancovat. Měly jsme s holkami dost přísné rozcvičky v místnosti se zrcadlem. Snadno byly vidět chyby, které děláme, když se rozcvičujeme.. ten samý efekt má i moje zrcadlo v pokoji.

Naplno se opřít a nevzdávat se. Můj motivační motor, co mě žene dál.