Rozbouřené emoce, rychlý tlukot srdce,divné chvění a nekončící myšlenky...
Tenhle okamžik jsem měla mít už za sebou, před dvěma lety,ale prožívám ho teď...
Otevřené učebnice, pokud možno z různých předmětů najednou, materiály, které zcela nejsou v kompletní sestavě,ale snaha se cení...
Nechybějící smysl pro humor, co když nebo...
Pro případ nouze i otevřené chatové okýnko, abychom měly s kámoškami pocit,že nejsme na to "šprtání" samy.
Nevím, zda mám strach, to, co prožívám, cítím bych rozhodně neporovnávala ke strachu.
Je to zvláštní pocit.. víte,že víte,ale zároveň nevíte...
Nejistota spíš...
Nedávno jsme psali slohovou práci, já jako milovnice úvah jsem opět po ní sáhla... přijde mi to jako jedna z mála typů, který jsem schopna po slohové stránce vypracovat.
Jak Holki zpívají : "Jednou všechno prostě končí a někdy něco začíná...", říkám si, že abych mohla začít "nový" začátek, je potřeba skončit s tím starým. Jako v životě...
Je zvláštní, že si najednou uvědomíte, že jste si vlastně sami sobě přítelem,rodičem,učitelem a vším ostatním...
Mít rád sám sebe,o tom by byla taky krásná úvaha,ale vsadím se, že většina své "city" k sobě neskrývá...
Nikdy by mě nenapadlo, že se uchýlím k psaní blogu...
Dřív jsem k němu zaujímala skeptický postoj a nyní? Nyní si tu vypisuji ze všech svých pocitů.. jak ironický dokáže být osud...
Někdy zkrátka věci, o kterých máme zlé mínění , jsou právě ty nejlepší a těžko se jich vzdáváme...
0 Comments